Dítě školkou povinné: Jak čůrají nevěsty - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 183
Rok vydání: 2016

"Volala tchyně, že je v pořádku po operaci, ale byla zhulákaná jak létající růžový bagr, takže jí nebylo moc rozumět. Netuším, co do ní nacpali, jen doktor si povzdechl, když natáhl poslední stříkačku na nosorožce, že letos budou muset medvědi na Šumavě holt usnout sami."

Další nálož úsměvných a hlavně vtipných příhod s nyní již čtyřletou Viki. S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit. je dokonce možné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou...
Rozverné příběhy si získaly statisíce příznivců a ti se shodují v jediném:
"Při čtení nejezte ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře."

Z prvního dílu jsem byla mírně na rozpacích, protože mi to nesedlo a hlavně jsem měla pocit, jako by větší část knihy byla ušita horkou jehlou. Ovšem, tohle nemůžu tvrdit o díle druhém, protože Jak čůrají nevěsty je o hodně lepší.
Autorovi se povedlo vynechat, ve většině případů, nechutnosti, které se týkaly anakond a podobných nehod a věnoval se více celé rodině.

Po dlouhé době jsem četla nahlas, ale ne vlastnímu dítku. Chlap přišel z práce, celý takový nějaký rozmrzelý a tak jsem začala předčítat příběh, který se týká pozdravů. Smáli jsme se oba, nahlas, upřímně a od srdce.
Samozřejmě jsou v knize opět příběhy, které mě odrovnaly, teta s velkýma prsama, cestování vlakem a s cyklosedačkou nebo hraní na schovku Viki s kohoutem, ale jak už to tak bývá, některé příběhy byly i slabší.
Ovšem, v tuto chvíli můžu být ráda za to, že byly slabší, protože si má bránice odpočinula a já pak mohla opět se culit od ucha k uchu a užívat si to. Třeba v metru vidět veverku s louskáčkem, kdy na to skočí i jiní cestující... Paráda. :-)

"Tak, Viki, řekni tdám!"

Nic

"Tdává!"

Nic.

"Tdenýtdky!"

Nic.

Manželka se nakloní ke mně a tiše sykne další nápad cvičného slova: "Tdebile!"

Načež Viki zařve: "TDEBILE!"

A maminka: "A do ptddele."

Vždycky říkám, že otázka učení je otázka silné motivace."

Jak můžete vidět v této ukázce, autor se opravdu rozjel. Líbilo se mi, že všechny příběhy píše s nadhledem a oproti prvního dílu to na mě působilo více přirozeněji, uvěřitelněji.
Netlačil na pilu a pokud ten příběh neměl ultra super komickou vložku, tak se z toho nezbláznil a nechal to tak, jak to bylo doopravdy. Žádné nucené rádoby vtipné historky a už jen kvůli toho si zaslouží lepší hodnocení než díl první.

Takže, pokud jste fanoušky Viki a zajímá vás, co dalšího se děje v její rodině, nesmí vám v knihovně chybět ani tento díl.
Já se třeba do čtení pustila po hodně těžké knize a můžu s klidným svědomím říct, že mi zvedla náladu, rozesmála mě a já si skvěle odpočinula.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dlouhé noci v cizím světě - Annie DeWitt

Autor: Annie DeWitt
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 177

"To auto bylo stejně široké jako příjezdová cesta, plulo po ní jako loď a vířilo všudypřítomný prach. Pozorovala jsem, jak se sluneční světlo odráželo na karosérii, když tu najednou jsem si všimla opálených paží na sedadle spolujezdce. Z auta ladně vystoupila žena. Její nohy jako by vypluly z vozidla."

Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21.století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.
Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.

Annie DeWitt píše prózu, eseje a kritiky. Má bakalářský titul z Brown University a magisterský ze školy tvůrčího psaní při Columbia University, kde nyní přednáší. Její texty byly otištěny v časopisech Granta, Believer, Tin House, Guernica, Esquire, NOON (kde také vyšla ukázka z tohoto románu), BOMB, Electric Literature a American Reader. Je spoluzakladatelkou literárního magazínu Gigantic, časopisu krátké prózy.
V současné době píše každých čtrnáct dní populárně naučný sloupek o umění, literatuře, filmu, nazvaný "Různá paradigmata".

V jejím debutovém románu Dlouhé noci v cizím světě je hlavní hrdinkou dvanáctiletá, poté už třináctiletá Jean. Jedná se o velmi citlivý, emocionálně vyčerpávající a místy velmi zvrhlý příběh, kdy Jean se snaží poznat jak svět kolem, tak sebe sama. Díky stylu, jakým je román vyprávěn, se dozvíme jaké sousedy má Jean se svou rodinou ve Fay Mountain, kde žije, ale nedozvíme se o nich nic hlubšího. Jednoduše by se dalo říci, že víme, ale přitom nevíme nic.

Myslela jsem si, že takto útlá kniha, která má 177 stran, pro mne bude jednohubka na jeden večer, ale příběh je psán zvláštním způsobem. Autorka mě, jako čtenáře, dokázala vést v rychlosti čtení. Měla jsem pocit, jako bych každé slovo musela přelouskat pomalu, po slabikách, dvakrát jej na patře převálet a až poté vstřebat. Všechno na mě působilo tak, jako by autorka psala pomalu celý román a já byla donucena zase pomalu číst. Neuměla jsem nasadit obvyklé tempo a na jednu stranu je to určitě dobře, protože jsem dokázala díky tomu vnímat drobné nuance, které by mi mohly uniknout, kdybych příběh nějakým způsobem zhltla. Ty nuance se týkaly myšlenek mladé Jean, která ač byla velmi mladá, smýšlela jako mnohem starší žena. A místy to bylo nemístné, prostě divné.

"To bude tím, chlapče," řekl Otto. "Ty jsi ale blbec. Jsi stejnej jak tvůj fotr."

Podívala jsem se Ottovi do očí. Zrcadlila se v nich skutečně pýcha, trium, který kdysi sám pociťoval a který se právě vrátil. "Jo, dobrej vtip, tati," řekl Wilson."

V průběhu čtení jsem se setkala s různými pocity, které se u mě střídaly. Nejdříve jsem byla ohromená, potom překvapená, poté zase zhnusená. Celkově bych to shrnula, že jsem trochu zklamaná. I přesto, že se mi Jean jako dívka líbila, byly tam chvíle, kdy se mi dokázala zprotivit, ne-li přímo zhnusit. Možná jsem stará konzerva, ale některé části příběhu bych jednoduše vynechala. Nemůžu napsat, o co konkrétně se jednalo, protože bych prozradila spoustu spoilerů a připravila vás o překvapení, které vás čeká. Ale věřte mi, věřím, že někteří (možná spíše některé) se se mnou po přečtení ztotožní.

Nedokážu říct, komu a proč tuto knihu doporučím tak jistě, jako to píšu u jiných titulů. Na jednu stranu je to krásná sonda do hlubin duše dospívající dívky, ale na druhou stranu tam pro mne bylo hodně dějových zvratů, které jsem nelibě nesla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem si mohla díky Knihy Dobrovský tuto autorčinu prvotinu přečíst a určitě si dám pozor, až u nás vyjde další její počin. Protože má v sobě takový talent, který když dá na papír, tak donutí vaše já přemýšlet, číst a neodložit. I když nacházíte spousty důvodů proč ne, tak vám to svědomí nedovolí a knihu dočtete. To, že po přečtení se nebudete usmívat, je už vedlejší příčina příběhu. Mělo to tak být.

Dlouhé noci v cizím světě vydalo nakladatelství Omega v roce 2017 a pokud si knihu chcete pořídit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Zlatá klasika: Don Rosa

Autor: Don Rosa
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 182
Rok vydání: 2017

Komiksová série Zlatá klasika představuje výběr nejlepších příběhů z Kačerova od nejslavnějších disneyovských autorů, s jejichž přispěním vznikl unikátní svět, který dodnes dokáže bavit komiksové fanoušky po celém světě. Don Rosa je jedním z nejznámějších vypravěčů a kreslířů disneyovských komiksů. Proslavil ho příběh Syn slunce a mnohá jeho díla byla oceněna. První svazek Zlaté klasiky je věnován právě jemu.

Když mi bylo něco málo kolem deseti let, chodila jsem se školou do bazénu. Po pár návštěvách mi mamka našla totálně hnusnou, odpornou bradavici a druhý den už jsme kráčely na kožní, aby mě ji zbavili. Ne, nebyla na nose. :-)) Na prstě na ruce a do dnešního dne mám malinkou jizvu po ní. Ovšem, tohle je vedlejší, já to samozřejmě probrečela a mamka mi slíbila, že když budu statečná, koupí mi Kačery! Páni! Já je milovala, věděla jsem, že časopis je drahý a naši mi jej kupovali vždy za odměnu. Takže jsem jich moc neměla. :-) Ale i to málo, jehož jsem byla vlastníkem, jsem znala nazpaměť, pořád to četla, znovu a znovu. A v sobotu ráno jsem zase pro změnu koukala na kačery v televizi. Tohle byl můj dětský svět, Kačeři, Rychlá rota, Tom a Jerry... Jo, a Jen počkej zajíci! :-) No jo, nejsem nejmladší... Tohle bylo před třiadvaceti lety... A teď...

Dostala jsem šanci si přečíst a pokochat se Zlatou klasikou Dona Rosy. Don Rosa je kreslíř komiksů a hlavně velký milovník, vášnivý tvořitel kačerů. Proslavil se příběhem Syn slunce a potom řadou dalších komiksů, které získaly taky mnoha ocenění.

Ovšem nečekejte v této knize pouze komiksové příběhy. Jsou tam také předmluvy, které vás zavedou do zákulisí příběhů, jak a kdy vznikaly, kdy byly poprvé zveřejněny a kde.
Také autor popisuje a vysvětluje nám, jak se nechával inspirovat Carlem Barksem, což je úplně první stvořitel kačerova.
A pokud vás zajímá kvůli malým čtenářům počet příběhů, věřte, že jich tam je dost. :-) Hlavní, jako první je příběh, kterým se právě Don Rosa proslavil a poté následuje dalších 13 příběhů.

To, co mě bavilo ze všeho nejvíc, bylo hledání věnování ve formě slova DUCK (Dedicated to Uncle Carl from Keno - Strýčku Carlovi věnuje Keno). Protože to vydavatelům bylo jasné, že se jedná o poděkování, byli proti zveřejnění a v několika případech tohle slovo vymazali. Ovšem Don Rosa došel tak daleko, že tohle slovíčko dokázal zašifrovat tak dokonale, až jej nikdo nenašel. Já sama bych bez nápovědy (která je před každým příběhem) byla v pasti a kolikrát jsem se musela usmát nad autorovu důmyslností.

Knížka je určena čtenářům od sedmi let, ale pokud jako já, milujete kačery, tak si ji určitě pořiďte. Protože všechny zákoutí, jak vznikání kačerů, tak vysvětlování příběhů je popsáno způsobem, že jsem si místy přála, aby mi  pan Rosa jen vyprávěl, proč a jak a já v tu chvíli nepotřebovala ani příběh kačerů.
Mladí čtenáři to přeskočí, starší čtenáři si předmluvy maximálně užijí.

Jsem šťastná, že se mi tato kniha dostala do rukou a ještě víc šťastná, že se chystají další díly, které se budou věnovat dalším autorům. Nejvíce se těším na samotného pana Carla Barkse.

Určitě doporučuji. Zlatá klasika nesmí chybět v knihovně nikomu, koho kačeři bavili. Povinná četba už jen pro ty zákulisní informace, kdy opravdu některé jsou zajímavé a atraktivní takovým způsobem, že se už na kačery budete koukat úplně jinak.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, můžete přímo tady.

A také děkuji za přečtení a přeji, ať se máte fajn!
Daramegan

Vlkodlak a já - Andreas Schlüter

Autor: Andreas Schlüter
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 123

"Dorka vůbec nemůže vystát až podezřele moc zvířat, přestože o sobě neustále prohlašuje, jak zvířata miluje. Jenže ve skutečnosti se její láska ke zvířatům omezuje spíš jenom na koně, králíky, psy a kočky. A ještě tak možná jehňátka, a to je asi tak všechno. Z pavouků má strach, krysy nesnáší, před vosami utíká, komáři ji otravují, ryby jí přijdou moc kluzké, šneci moc slizcí, racci moc kadí, divoká prasata a draví ptáci jí připadají nebezpeční a jakýkoli druh brouků se jí hnusí. To má být ta její láska ke zvířatům?"

Ríša s Oldou pátrají po krvežíznivém vlkodlakovi, který řádí v jejich vesnici. O jeho existenci není pochyb! A do křížku se s ním dostávají hned několikrát! Podaří se dvěma kamarádům vlákat strašlivého vlkodlaka do léčky a boj s ním vyhrát? Vždyť mají jen jedinou stříbrnou kulku s prakem a dva podomácku vyrobené šípy! A na pomoc kulhajícího školníka se spolehnout nemohou...

Andreas Schlüter se narodil roku 1958 v Hamburku a je scénáristou a autorem dětských knih. Pracoval jako novinář, ale od roku 1996 se výhradně věnuje psaní. Za svou tvorbu získal také řadu ocenění a nyní pobývá střídavě v Německu a na Mallorce.

Knihu provází naprosto úžasné ilustrace. Autorem je Bernhard Speha a celkové grafické zpracování knihy je naprosto skvělé. Na každé druhé, třetí stránce je ilustrace, obrázek týkající se příběhu, písmo je velké, takže je kniha pro malé čtenáře jako dělaná. Jen pozor na vlkodlaka. Jde z něho hrůza a aby neměly děti noční můru! :-)

"Hej! Sem!" volá na mě Olda potichu. Slyším jenom jeho hlas a musím ho mezi policemi nejprve najít. "Kde jsi?" ptám se do prostoru. A zatímco mi Olda odpovídá: "Třetí ulička vlevo. Horor a fantasy. L až Z!", hlava paní Seifertové-Blahobytné se zničehonic pohne."

Ríša se i s rodiči a mladší sestrou přistěhují do chalupy po dědovy. Děda prostě jednoho dne zmizel a od té doby o něm nemají žádné zprávy, jen Ríša něco ví a tuší. Ovšem to nikomu nepoví. Hned první den se seznámí s Oldou, který mu sdělí zprávu, že ve vesnici je vlkodlak a začíná jejich hon za jeho dopadením.

Příběh se mi ohromně líbil, pro mě to samozřejmě byla pohádka na dobrou noc, kterou jsem přečetla během ani né hodinky v posteli, ale pro malé čtenáře to bude obrovské žůžo dobrodrůžo. Autor tam přidal takové strašidelné prvky jako jsou červené oči ve tmě, stopy tlap v blízkosti bydliště a stájí Ríši, divoké honičky a útěky na stromy, kdy se kluci potkají vlkodlakovi tváří v tvář.
Navíc ilustrace, které příběh doplňují a není jich málo, jsou naprosto skvělé a propracované do nejmenších detailů. Pavouk, který je na jedné stránce vypadá jako živý - vůbec jsem se té stránky nedotkla! :-)

Věřím, že se to malým čtenářům bude líbit, budou s napětím čekat, jak to všechno dopadne, možná budou mít strach nebo noční můry, ale aspoň se otrkají. :-) Za mě velká spokojenost a rozhodně neváhejte s koupí knihy, třeba za vysvědčení, nebo jen tak. Pro radost.
Protože tohle čtení je moc fajn, díky obrázkům a většímu písmu, se čte dobře. A myslím si, že ne jen jeden rodič si knihu přečte i sám, jen tak pro zábavu, večer před spaním. :-)

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Lovci lebek - Hana Hindráková, Jiří Johánek

Autor: Hana Hindráková, Jiří Johánek
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Rok vydání: 2016
Počet stran: 223

"Náhle se otevřely dveře a dovnitř vkročil chlap s andělskou tváří a blonďatými kudrnatými vlasy. Z jeho zad shlížel vytetovaný tygr znamenající nezkrotnost a nesmiřitelnost, hvězdy na kolenou vypovídaly o jeho vzdorovitosti a neposlušnosti. Nůž a kat na prsou znamenaly tvrdost a krutost ctitele zločineckých zákonů."

Posledních deset let zatemnila Jaroslavův mozek jediná myšlenka. Myšlenka na pomstu. Tehdy boss ukrajinské mafie zastřelil jeho kolegu Lukyho, po kterém zůstala těhotná žena. Ačkoliv Jaroslav konečně dostal nabídku práce u speciální jednotky lovců lebek, má ke spokojenosti daleko. Život mu komplikují nevyřešené dluhy z pokeru, sílící tlak vymahačů a postupný rozpad rodiny. I pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Ukrajinská mafie posílá do Čech nebezpečného nájemného vraha, aby zlikvidoval nepohodlné svědky, po nichž pátrá také Jaroslavova jednotka. Zdá se, že nájemný vrah s andělskou tváří je vždy o krok napřed...

Hana Hindráková pocházi z Trutnova kromě knih miluje cestování. Je autorkou čtyř románů z afrického prostředí: Děti nikoho, Karibu Keňa, Dobrovolnice, Očarovaná. Nyní pracuje na románu Smrtící byznys, který se bude odehrávat v Ugandě.
Jiří Johánek pracuje od roku 2005 jako policista, do roku 2008 sloužil v Karlovarském kraji, nyní v Plzeňském kraji. Kniha Lovci lebek je jeho prvotinou.

Jaroslav Jelínek je policista, který se vždy toužil dostat ke speciální jednotce - k lovcům lebek. Je to skupina, jenž se zabývá cíleným sledováním lidí, kteří mají problémy se zákonem a musí se najít, vystopovat a poté povolat skupina, která už je zatkne a zajistí.
Když se k této skupině dostane, doma už prožívá s manželkou krizi, která se stupňuje a neúprosně pokračuje k zániku.
A také díky tomu, že má pořád hodně práce, k tomu pár docela velkých malérů v práci, nemá na ženu a na děti už vůbec čas...

Kniha je řazena mezi thrillery, jak vypovídá i podtitul knihy "český thriller z prostředí speciální pátrací jednotky". Já bych to poupravila a mezi thrillery nezařadila. Byl to pro mě spíše román s kapkou detektivní zápletky.
Ale tímto samozřejmě knihu neshazuji. Protože i přesto, že jsem dostala úplně něco jiného, než jsem očekávala, tak mě to bavilo a jsem ráda, že jsem si Lovce lebek mohla přečíst.

První, co velmi oceňuji je, že kapitoly jsou krátké, opravdu velmi krátké, ale dobře pojmenované. Vždy jsem jako čtenář věděla, kde se nacházím, co bude následovat, jak to bude probíhat. Na co se zaměřili autoři v kapitole a tím pádem jsem měla vždy nějaké tušení, do čeho jdu. Navíc jsem díky tomu měla pocit, že čtu velmi rychle - rychleji než obvykle. :-)

"Jaroslavovi ztěžkla hlava starostmi. Toulal se po Plzni a přemýšlel, co bude dělat dál. Cítil, že se ocitl v pasti."

Další věc, která se mi velmi líbila a ocenila jsem ji, byly popisy akcí policejních složek. Je vidět, že pan Jiří Johánek u policie pracuje a ví, o čem mluví - tady tedy píše. Například nástupy URNy, slaňování z vrtulníku, pátrání a sledování v uličkách či zamaskovaní ostřelovači... Bylo toho sice málo, ale to, co bylo napsáno, stálo za to. Užívala jsem si to.

Jediné, co mi kazí celkový dojem na tomto díle, tak je fakt, že se slibuje thriller a přitom bych to spíše nazvala románem o zhýralém policistovi, který má chvílemi více štěstí než rozumu. Ale i přes tento drobný zádrhel jsem si četbu užila, protože:
* nemusela jsem přemýšlet nad dějem a pídit se po někom, kdo za všechno může, takže stránky ubíhaly samy od sebe
* styl psaní je jednoduchý, snadno pochopitelný a velmi čtivý
* konec mě překvapil! :-))

Nečekejte od knihy žádný zázračný thriller, ale spíše se připravte na příběh, který vám uběhne před očima za jeden den, neohromí vás, ale potěší. Bylo to takové milé. I když ten konec... Asi jsem, ne asi, určitě jsem čekala, že to dopadne jinak.
Doporučuji na horké letní dny, kdy si chcete přečíst něco, u čeho si odpočinete a bude vás to bavit. Pokud po Lovcích lebek sáhnete, zaručím vám jedno odpoledne u vody, které strávíte ve fajn společnosti policistů a mafiánů.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete pořídit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení!
Daramegan

Bestie je zvíře - Peternelle van Arsdale

Autor: Peternelle van Arsdale
Rok vydání: 2017
Počet stran: 368
Nakladatelství: Slovart

"Jedna ze sester se z matčiných paží vykroutila a bába ji zachytila jen okamžik před tím, než dopadla na podlahu. V tu chvíli to bába pokládala za zásah štěstěny. O pár měsíců později si už přála, aby tenkrát to zlé stvoření nechala spadnout."

Jako dítě se Alys rýmovačkám o Bestii smála a strach, který vyvolávaly příběhy o čarodějnicích, ji mrazil jen příjemně. Pak ale jednoho dne přišly. Ty dvě. A s celou vesnicí a dosavadním bezstarostným životem byl konec. Spolu s ostatními dětmi prchá Alys do sousedního Defaidu, kde ji čeká těžké dospívání ve světě svázaném neúprosnými pravidly. Defaid i jeho okolí zachvacuje panika před tím, co má prý na svědomí tajemná Bestie. Jenže utrpení, které si lidé dokážou působit navzájem, si s tím nadpřirozeným v ničem nezadá. A Alys navíc cítí, že má k hvozdu a Bestii podivně blízko...

Hlavní hrdinka se jmenuje Alys a setkáváme se s ní poprvé, když má sedm let. Potká ji, podle mě, devastující neštěstí a je nucena opustit svou rodnou vesnici a s dalšími dětmi odejít do Defaidu, kde žije v náhradní rodině. Na ni má docela štěstí, otec i matka ji mají rádi a roky plynou dál. Pořád se ovšem objevují nové zvěsti a zprávy ohledně Bestie a nikdo není klidný a bez starostí. Nechají město obehnat hradbami, kdy na stráži stojí právě Alys a ostatní děti, které zároveň s ní přišly z postižené vesnice. Až jednou, kdy se Alys vydá do bývalého domova, uvidí něco, co ji obrátí, opět, život o 180 stupňů. A v tu chvíli začíná Alys boj nejen o svůj život, ale taky o životy dalších lidí, na kterých jí záleží.

Nejdříve vás nalákám na grafickou úpravu knihy. :-) Protože začnu tím, že obálka je báječná, pokračuje to vloženými obrázky vždy s nějakým úryvkem, který prozrazuje, jakým způsobem se bude příběh dál vyvíjet a končí to skvělým fontem písma, jenž se čte velmi dobře. Rozlišují se typem písma řeči Bestie a řeči ostatních lidí, kapitoly jsou kratší a tím pádem je kniha velmi čtivá. Nedávno jsem někde četla, že je celý příběh přirovnáván k Smrtné zimě a musím tak trochu souhlasit. Ovšem, tady se mi líbí, že je to samostatná kniha, tudíž nemusím čekat na další díl, jak tomu bylo u výše zmíněné. Bestie je zvíře je vyprávěn od A do Z a při dočtení poslední stránky jsem měla slastný pocit, že vím vše a na nic nemusím čekat. Protože co si budeme nalhávat, někdy to čekání může být velmi nepříjemné. :-)

"Bestie je divé zvíře

pospěš zavřít bránu

jinak k tobě ve tmě přijde

neutečeš k ránu..."

Ale najdu tady jednu věc a taky vám ji napíšu, která mi trochu vadila. A to konkrétně nerozhodnost a samotné přemýšlení Alys. Chvílemi mi přišlo, jako by se považovala za holku, která může snad za všechno. Byla místy lítostivá až běda, ona je ta zlá, ona je ta, která všem ubližuje, ona za všechno může. A musel zakročit někdo, aby ji to aspoň z části vymluvil, i když se to nepovedlo tak, jak jsem si myslela. Ovšem i přes tohle lehké škobrtnutí je příběh čtivý a vcelku napínavý. Nejsou tam žádné hurá akce, kdy bych si okusovala nehty, ale i tak docházelo k situacím, které se pomalu vyvinuly do scén, při nichž jsem tak trochu zadržovala dech a čekala, jak to dopadne.

Celkově se mi kniha ohromně líbila a kdyby autorka vymazala trochu těch Alysiných myšlenkových pochodů, tak by to bylo na plný počet bodů. Protože ke konci, kdy jsem se nemohla dočkat, jak to všechno dopadne, jsem měla pocit, jako by mě to zdržovalo a jen si sama pro sebe říkala: "Běž už, prosím tě!", "Nekecej a funguj!"  a tak podobně. Prostě jsem ji popoháněla, abych se konečně dozvěděla, co jsem potřebovala.

Samotný příběh je neotřelý, zajímavý a skvělý autorčin nápad. Propojení fantasy světa bylo skvělé a bytosti, které se objevily, byly úžasně popsané. Věřím, že vás tato kniha bude bavit, pokud máte rádi fantasy, pokud si chcete přečíst příběh, který jen tak někde nenajdete. Doporučuji jak malým, tak velkým, tohle se prostě a jednoduše bude líbit! :-)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.


Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

Falešný polibek - Mary E. Pearson

Autor: Mary E. Pearsonová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 368
Nakladatelství: CooBoo

"Přemítala jsem, jaké by bylo mít někoho, kdo mě tak dobře zná. Někoho, kdo se mi podívá do duše, někoho, jehož pouhý dotek vyžene z mé mysli všechno ostatní. Snažila jsem se představit si někoho, kdo by prahnul po stejných věcech jako já, kdo by se mnou chtěl strávit zbytek života z vlastního rozhodnutí, ne aby svazkem bez lásky naplnil smlouvu sepsanou na papíře."

Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví. Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do na míle vzdálené vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a především dvěma záhadnými a přitažlivými muži - jedním princem, kterého si měla vzít, a jedním vrahem, který má za úkol ji zabít. Obklopena tajemstvím a lží musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z dvou cizinců.

Mary E. Pearson je americkou spisovatelkou, která se narodila v roce 1955 v Jižní Karolíně. Specializuje se na literaturu pro mládež a za svou knihu PA Room on Lorelei vyhrála v roce 2006 cenu Golden Kite Award za beletrii.

To, co musíte udělat nejdříve, před samotnou četbou příběhu, tak je z knihy sundat obálku a podívat se na vazbu bez ní. Působí na vás jako na mě? Starobyle, křehce... Jsem z toho odvařená. Schválně si zajděte někam do knihkupectví, pokud ji doma nemáte a koukněte. Tohle se mi velmi líbí.

"Velké příběhy mají své vlastní způsoby."

Lia je princezna, První dcera, která má určeno, za koho se provdá. Ovšem, jako správná mladá žena chce zažít lásku a tím pádem sňatek odmítá. Nikdo její prosby a přání nevyslyší, tudíž začne jednat na vlastní pěst a opouští svůj domov. Po boku s nejlepší přítelkyní opouští město, kde žila celý život v přepychu a v jedněch šatech se ocitá ve městě, kde nikdy nebyla. Musí se postarat sama o sebe, vydělat si na to, co potřebuje. Jednou se v její práci objeví dva mladíci. Oba mají něco do sebe, Liu zaujmou, ale nejsou takoví, jací se tváří navenek. Důležité je, aby Lia za včas odhalila, co jsou zač a vydobyla si svou svobodu tak, jak si ji přála. Ovšem, jak to tak bývá, do cesty se jí postaví právě ti dva tajemní cizinci a po jejich setkání nic nebude tak, jak si přála.

Když jsem Falešný polibek začala číst, byla jsem lehce zmatená. Pořád to nebyl příběh, který jsem očekávala. Přišlo mi to takové zvláštní, nic co by mě zaujalo. Ale po pár stránkách, kdy jsem více poznala Liu a její přítelkyni, kdy začaly vést spořádaný život mezi "normálními" lidmi a když se ještě na scéně objevil farmář a zabiják, byla jsem ve svém živlu. Měla jsem lehce obavy, že příběh bude klasický milostný trojúhelník, ale ty obavy byly zbytečné. V příběhu se toho objevuje mnohem více, včetně fantasy prvků. Navíc lehká mytologie, kterou autorka zařadila do příběhů, jenž si mezi sebou vypráví lid, byla dobře propracovaná a mi se to líbilo.

"Když se někomu nedá věřit v lásce, nedá se mu věřit v ničem. Některé věci se nedají odpustit."

Lia, jako hlavní hrdinka se mi líbila. Protože věděla, co chce a za jakou cenu. Přišla mi naprosto obyčejná, a i když se postavila rodině trochu zbaběle, jinou možnost stejně neměla. To, jak byla tvrdá, silná, přesvědčená o tom, co potřebuje, to mi imponovalo. Jednoduše se nejednalo o žádnou ufňukanou holku, která potřebuje kolem sebe plno lidí, aby mohla fungovat. A takové hrdinky nemám ráda, takže Lia je můj člověk.
Popis jejích cest se autorce obzvláště povedl, dokázala jsem si představit přesně ty místa, kde se hlavní hrdinka ocitala a toho jsem si cenila. Netápala jsem, jak by to asi mohlo vypadat, ale sama autorka mne navedla, abych věděla, co a jak.

Falešný polibek se čte sám. Kapitoly jsou krátké, proloženy různými texty, které se týkají příběhu a ten je psán v jiném fontu písma, takže celé to získává na atraktivitě. Děj je vyprávěn ze tří pohledů, kdy hlavním je Lia a poté je to zabiják a farmář. Až po pár kapitolách zjistíme, kdo je zabiják a kdo farmář, ale osobně můžu říct, že by mi vůbec nevadilo, kdybych se to dozvěděla ještě později. Líbilo se mi, jak jsem hádala, kdo to je a proč se objevil.

Dle mého názoru je vidět, že se autorka opravdu zaobírá literaturou pro mládež, protože tato kniha byla velmi čtivá a spoustě dívkám se rozhodně líbit bude. Je svižná, nechybí tam pořádná porce romantiky, ale taky trápení, bitev, lží... Falešný polibek má v sobě to, co prostě taková kniha mít má. Napětí a docela otevřený konec, který vás naláká na další díl tomu celému dodá glanc a mi nezbývá nic jiného, než čekat, až vyjde.

Děkuji Albatrosmedia.cz za poslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Luciferův učeň - Kenneth Bogh Andersen

Autor: Kenneth Bogh Andersen
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 320

"Další věcí, jíž si povšiml, byl hluk. Horký vzduch prosycovaly výkřiky plné utrpení, hvízdání biče, vzteklý řev, pronikavý řehot a jekot a žadonění, které přehlušily i skřípot veřejí, když za nimi brána zapadla."

Filip je správný kluk, a to doslova a do písmene. Žije sám s maminkou, nikdy nelže, nezapomíná domácí úkoly a všem se snaží pomáhat. Jenže jednoho dne se neblahým omylem dostane do Pekla a je přijat do učení u samotného Lucifera. Podaří se vládci pekel najít u Filipa přece jen nějakou temnou stránku? Kdo stojí za ďábelským spiknutím proti černému trůnu a jak skončí proslulý Festival čertovin?

Kenneth Bogh Andersen se narodil jedné bouřlivé noci v listopadu roku 1976. Jak sám uvádí na svých stránkách, žije v Kodani se svou manželkou, dvěma dětmi, jedním psem, veverkami na zahradě a pavouky ve sklepě.
Je alergický na kočky, pyl a lidi, kteří chrápou.
Tento autor u nás nepatří mezi profláknuté, i přesto, že má na svém kontě přes třicet knih. Nejvíce se proslavil v zemích jako Norsko, Švédsko, Německo či Španělsko.
U nás vyšel v roce 2017 Luciferův učeň, první díl série Válka o pekelný trůn u nakladatelství Brio/Slovart.

I když je tato kniha určena mladším čtenářům, věřím, že i dospělí si přijdou na své. Jelikož jisté popisy pekelných míst se vyrovnají těm nejhustějším hororům, které si dokážete představit. Naprosto bravurně si autor pohrál jak s popisy odsouzenců, kteří vykonávají tresty za špatnosti, které konali na zemi, tak s řádem pekla. Dobrou noc místo dobrý den a nočeře místo večeře mě odrovnalo. :-)

Filip je třináctiletý, velmi pilný a poslušný student. Na jejich škole řádí zlosyn, který šikanuje slabší... vyšlápne si i na Filipa a dopadne to špatně... Filip se dostane do pekla a má se stát Luciferovým učněm. V tu chvíli nastávají naprosto vtipné i "strašidelné" kapitoly jeho nového života. Jestli se to tedy dá nazývat životem. Učí se, jak to v pekle chodí, zjišťuje, že mluvit pravdu a pomáhat se v pekle nenosí, aby byl in musí být záškvara a podrazák. Přece jen ale musí zabojovat i za trochu toho dobra, jelikož na něm závisí to, jak se v pekle bude žít...

"Nemůžeme vidět beze světla, ale ani bez tmy. Potřebujeme obojí, abychom se ve světě vyznali."

Co se týče příběhu, byl zajímavý, napínavý i srandovní. Místy strašidelný - ale to spíše ve chvílích, kdy byly popisovány místa, které Filip na své pouti peklem navštívil. Autor dokázal popsat například odsouzence, kterými byli lidé, jenž na zemi šlapali po jiných, takovým způsobem, až jsem se musela otřepat a trochu oddechnout, jakmile jsem si to totiž představila, nebylo mi nejlíp. :-)
Ale také fantazie autora je nezvykle bohatá a jeho vargrani, tichobylové, temptáni, a mnoho dalších...tihle všichni byli vykresleni takovým způsobem, až jsem uvažovala, jestli v tom pekle někdy nebyl.

Dokážu si představit, že tohle dám číst synovi, jakmile bude mít dvanáct, třináct let, nebude věřit na čerty a bude zlobit. Po přečtení buď začne věřit nebo se stane hodným. :-) I když po tom, co všechno Filip v pekle zažije mám pocit, že mi řekne, že tam chce taky! :-)
Já osobně bych se tam taky ráda podívala, ne jako odsouzenec, ale návštěva z vrchu. Hlavně bych tam chtěla být v období Festivalu čertovin. Ale krvopivo bych si teda nedala. :-)

Bylo to super počtení, u kterého jsem se bavila, líbil se mi příběh i jeho zpracování. Kapitoly jsou kratší a díky tomu se mi jako čtenáři zdálo, že příběh odsýpá ve správném tempu. Nemám žádnou výtku a proto s radostí a čistým svědomím doporučuji. Já dávám plný počet bodů a jsem zvědavá, jak to ohodnotíte vy, až si příběh přečtete. :-)

Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení,
Daramegan

Vyhodnocení soutěže s Albatrosmedia.cz

Ahoj přátelé,

po celý květen probíhala soutěž o čtyři krásné kousky, které mohly obohatit vaši knihovnu. 

Začnu tím smutným - účast byla mizerná. Myslela jsem si, jak se nebudeme se Soňou probírat fotkami a užívat si vaše nápady, ale evidentně jsem se spletla. Ale i přesto, že přišlo na můj vkus málo fotek, dalo se vybrat. Byly krásné a tady jsou ty, které byly nejvíc! :-)

Gratuluji Janě V. a děkuji!

Gratuluji Katce J. a děkuji!

Gratuluji Lence a děkuji!

Gratuluji Helence Ř. a děkuji!

Právě jdu výhercům poslat email s instrukcemi a všem ostatním, kteří se na mě "nevybodli" a fotku zaslali, moc děkuji!

A abych byla upřímná, další soutěž v nedohlednu... Přešla mě chuť :-)

Mějte se krásně!

Daramegan

Můj psí život - Martin Čáp

Autor: Martin Čáp
Rok vydání:2015
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 224
Ilustrace: Pavel Koutský

" Nemohl prostě přenést před srdce, že z nás dvou jsem ten roztomilejší já. Proto musím přesně odhadnout dobu, kdy se ještě mohu nechat hladit a kdy už je lepší rychle dělat "oči laně střelené do boku", abych si vyžebral aspoň tři kousíčky, než mě zažene na místo."

Vyprávění psího rošťáka Bertíka, který čtenáře provádí svými prvními krůčky, sžívání se s novými pány, problematikou čtení patníků a vůbec vším, co takový pes považuje za důležité. Ve svých zápiskách malý bígl glosuje svět "dvounoháčů" a odhaluje, co to znamená "psí život".
Dovolte, abych se představil: Jsem bígl a mé celé jméno zní Alberto z Rododendronu. Jméno začínající na A znamená, že pocházím z prvního vrhu naší mámy, a onen šlechticky znějící přídomek je pojmenování chovatelské stanice. Jsem tedy čistokrevný bígl a doufám, že vše je jasné...

Martin Čáp se narodil v roce 1960 a vystudoval na FAMU katedru scenáristiky a dramaturgie. Je také novinář, pracoval v Mladé frontě dnes a Denním telegrafu, následně jako dramaturg České televize v Praze. Je autorem několika televizních inscenací a řady knih.
Jako první jsem od něj přečetla Čarodějku (recenze zde) a teď jsem se dostala ke knize s názvem Můj psí život, kterou v roce 2015 vydal Cosmopolis (Grada publishing a.s.).

Celý příběh vypráví Bertík, což je pes. Bígl, aby bylo jasno. Prožíváme jeho očima všechny důležité momenty, od narození přes pubertu (která stojí za to) až po dospělost. Nejednou se mu stane pořádná lapálie, která mi vykouzlila úsměv od ucha k uchu. Očima Bertíka se setkáváme s ostatními psy, se kterými se povídá, řeší co a jak. Jeho dobrodružné cesty autobusem, honičky za hárající fenou nebo třeba postřehy ohledně sledování televize a seriálů, jsou opravdu zábavné.

Celá kniha je psána velmi jednoduše, v krátkých kapitolách a navíc provázena skvělými ilustracemi od pana Pavla Koutského. Právě ty obrázky knize dodávají pořádný šmrc a čtení díky nim je o více záživnější. Protože se obrázky dotýkají tématu, je to příjemné a vtipné. Ilustrátor odvedl opravdu dobrou práci.

Protože mám doma psa, tak jsem nad dějem značně přemýšlela a vždy pohledem sklouzla k Meganě (ano, náš pes se jmenuje celým jménem Megan Fox - to můj chlap vymysle!). :-) Protože když autor Bertíka nechal chodit s vodítkem a on popisoval, jak jej škrtí a nemůže běhat na volno a objevovat všechny pachy, kterých je všude plno, tak "trpěl" jako pes. A pak se Bertík rozmyslel, že bude hodný, chodil u nohy na vodítku a postupem času bez vodítka - a v tu chvíli jsem se koukla na naši bláznivou Meganu, která za celé tři roky nebyla schopná se něco takového naučit a přemýšlela, co se ji asi honí hlavou. :-) Bylo super, že celý děj jsem promítala na našeho psa a místy jsem měla pocit, že to tak opravdu je! Přesně jak v knize, tak i v životě našeho psa. :-)

"Tak já vám něco povím, vy osobo nesoudná. Vy si seberte tu vaši velice nepodařenou, leč oživlou atrapu dobrmana, která je urážkou pořádného psa, a zmizte nám s ní z očí."

 (baví se o srnce - pozn. recenzenta)

Pokud hledáte knihu, která je plná humoru, potřebujete se odreagovat od všech detektivek, thrillerů a různých mordů, tak sáhněte po tomto kousku. Navíc je super pro malé-velké čtenáře, díky fontu písma a ilustracím se jim bude dobře číst a bude je to bavit.
Já se bavila a jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si ji chcete koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

Za zavřenými dveřmi - B. A. Paris

Autor: B. A. Paris
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 263

"Natáhnu ruce před sebe a nedokážu ovládnout jejich třas. Pomalu mi začíná docházet to, s čím Jack počítal celou dobu, že strach je ten nejlepší nástroj, jak někoho ovládat."

Thriller, který ohromil svět, vás přinutí pozorněji sledovat dokonalé páry kolem vás. Dokonalé manželství, nebo dokonalá lež? Páry, jako jsou Jack a Grace, musíte obdivovat, ať chcete nebo ne. On dobře vypadá a umí vydělat peníze, ona je elegantní a šarmantní. Skoro je vám líto, že se s ní nemůžete spřátelit a poznat ji o trochu víc. Oni dva jsou totiž pořád spolu. Taková láska! Pak si ale uvědomíte, že Grace nikdy nezvedne telefon, že nepřijímá žádná pozvání, pokud není pozván i její manžel. A jejich ložnice má zamřížované okno!

B. A. Paris vyrostla v Anglii a v dospělosti se přestěhovala do Francie, kde několik let pracovala v bance. Potom se rekvalifikovala na učitelku a založila se svým manželem jazykovou školu. Žijí ve Francii a mají pět dcer. Za zavřenými dveřmi je její první román, který dosud vyšel v 35 jazycích a stal se světovým bestsellerem.

"On je atraktivní a bohatý. Ona má šarm a eleganci. Možná je nechcete mít rádi, ale máte. Chtěli byste poznat Grace blíž, jenže to je velmi obtížné. Ti dva jsou totiž nerozluční. Někdo by to mohl nazvat pravou láskou. Jiný by se mohl ptát, proč Grace nikdy nezvedá telefon nebo proč s vámi nikdy nejde na oběd, pokud s ní není i Jack. A proč jsou na jednom okně mříže. Někdy může být dokonalé manželství jednou dokonalou lží."

Myslím, že předchozí odstavec vám o příběhu řekne mnoho. Být vězněm muže, kterého milujete, jenž vám ubližuje psychicky a také fyzicky, nenechá vás bez dozoru a vše zakazuje, to je naprosto šílená představa. Zde to měla hrdinka ještě o něco vystupňované, hlavně z toho důvodu, že její manžel byl vysoce postavený právník, na první pohled naprosto dokonalý gentleman a báječný společník. Jeho přetvářka byla neskutečná a v některých částech knihy jsem přemýšlela, jestli nemá bratra - dvojče, protože jeho změny v chování byly rychlé a nečekané, s přehledem zvládal být milující partner a hned na to totálně zvrácený tyran.
Když by mi někdo řekl, že Grace byla slabá a měla se více "bránit", tak bych ho ihned vyvedla z omylu. Mám tolik argumentů, že kdybych je tu napsala, tak vám prozradím hromadu spoilerů, což nechci. Řeknu vám jen jedno, přečtěte si tuto knihu!

Můj pocit, který jsem při čtení měla, se nedá popsat slovy. Pořád jsem měla chuť číst, i když jsem byla zhnusena chováním Jacka, přesto jsem stále doufala... a potřebovala číst, vymýšlela jsem detaily, které by mohly pomoct, ale připadala jsem si v pasti, stejně jako Grace. Bylo to neskutečné, hlavně ten pocit beznaděje a ta nálada hlavní hrdinky padala i na mě. Protože už netrpím zlozvykem kousání si nehtů, tak jsem ohryzávala záložku při četbě a stále a stále popoháněla děj, abych věděla a prozřela...

"Mám ráda Jacka, ale nemám ráda Džordže Kúnyho."

Tento úryvek, který jsem právě napsala, pochopíte až když budete číst. Věřte mi, stane se i vaší mantrou po celou četbu.
Pořád nemůžu uvěřit, jakým způsobem autorka dokázala celý příběh uzavřít. Červený pokoj? To jako fakt? Famózní. Dokonalé!
Tento thriller je bezkonkurenční, dostal mě a já asi ještě chvilku budu mít divný pocit beznaděje a víry, kdykoliv si na knihu vzpomenu.

Celý příběh je rozdělen do kapitol, kdy jedna představuje minulost a druhá přítomnost. Krásně se to mezi sebou prolíná, navíc na každé stránce je napsáno, kde se momentálně čtenář nachází, takže vás to zmást nemůže. Navíc se autorce skvěle podařilo propojit na konci knihy přítomnost s minulostí, kdy já se začala tetelit blahem, přitom jsem se třepala strachy, jestli to tak opravdu je nebo se jedná opět o nějaký test, zkoušku mé čtenářské pozornosti.

Za zavřenými dveřmi doporučuji naprosto s klidným svědomím. Takto dobře propracovaný psychologický thriller, který by na mě působil až do morku kostí jsem dlouho nečetla. Ano, četla jsem velmi dobré knihy, které mě překvapovaly a ohromovaly, ovšem tady se jedná i o pocit, který ve mě četba zanechala. Tady si jen neřeknu: "Jo, bylo to skvělý." a zapomenu, tady si ještě pár dní, možná týdnů budu představovat co by, kdyby... V hlavě ji fakt budu mít delší dobu. Až tak na mě příběh Jacka a Grace zapůsobil.
A taky, co se mi líbilo, jak autorka nenápadným způsobem ukázala, že je důležité vnímat lidi kolem sebe a číst mezi řádky. Někdy to totiž může pomoct.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete tady.

Četli jste nebo se chystáte? Pokud na vás čeká četba, připravte se na pořádné psycho. :-)
Daramegan

Kouzla vzhůru nohama - Kamínky a balvany - Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins

Autor: Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 178

"Děti ze třídy Kouzel vzhůru nohama vědí, že jejich magie se trošku vymkla. Ale proto ještě nejsou divné - jenom jsou prostě lidi."

Ve škole kouzel se dějí podivné věci - a může za to předmět, zvaný kouzla naruby! Ano, Marigold zmenšila Lacey Clenchovou na velikost hmyzu. Ale to byla nešťastná náhoda. Ano, většina lidí nebyla připravená na to, že se Nory promění v chobotěně (to je napůl štěně, napůl chobotnice) - ale Nory rozhodně nepomíchala chapadla s tlapičkami úmyslně. A Bax sice trpí nešťastnou magickou poruchou, při níž občas zkamení, ale přísahá, že s kamenitými kouzly, která se vyskytují na školních chodbách, opravdu nemá nic společného.
Když nastane průšvih, je moc snadné ukázat prstem na děti s nejprůšvihovějšími magickými schopnostmi. Jenže studenti "kouzel vzhůru nohama" se nehodlají dostat do maléru. Místo toho se rozhodnou zjistit, co se ve skutečnosti děje - a nastolit ve škole znovu pořádek dřív, než se stane něco fakt hnusného.

V minulé recenzi na první díl Kouzla vzhůru nohama jsem vám představila všechny tři autorky, které mají na svědomí tyhle naprosto dokonalé knížky. Pokud si to nepamatuje, nedej bůh, jste tu recenzi neviděli, tak tady máte odkaz.

A teď něco málo k ději. Protože je opravdu napínavý a vaši nejmenší nebudou chtít přestat číst nebo poslouchat, dokud se všechno nevyřeší. Jednou ráno totiž přijde Nory a její kamarádi a spolužáci do školy a všude jsou kameny a balvany. Co je nejhorší, i veškeré osobní věci, knihy, učebnice, mobily, všechno je z kamene. A protože Lacey napadne KVN třídu, že za to můžou oni, začne boj o to, aby se našel pravý viník. Jinak hrozí zánik třídy Kouzel vzhůru nohama, žáci se rozloučí a každý půjde na jinou školu a to je pro Nory, Elliota, Baxe a ostatní nemyslitelné. Takže se musí pustit do vyšetřování, aby rychle zjistili, kdo za tím stojí. Lacey si stojí za svým a dokonce začíná sepisovat petici, aby třídu Nory zrušili a žáky vyhodili, protože jsou nebezpeční...

"Trenér natáhl ruku. Nory na ní přistála. Zadíval se na ni. Hladil si bradu. "Podívejme na tebe!" pronesl. "Fascinující. Ze tří čtvrtin komár a jen z jedné čtvrtiny kotě. Už jsi někdy zkoušela dělat hmyz? Měl jsem na vysoké přítelkyni, která uměla komára a stonožku. Každé zvlášť, samozřejmě."

Díky tomu, že už se s hrdiny Kouzel vzhůru nohama setkáváme již podruhé, tento příběh je rychlejší a má svým způsobem spád. Jako čtenář jsem nemusela přemýšlet a dávat si do souvislostí, co se stane když... A prostě si jen užívala samotné čtení.
Autorky se do toho opřely, jen co je pravda, a přidaly hned dva důležité body, které se musely vyřešit a taky samozřejmě z nich na konci plynulo patřičné ponaučení, které jednoduše do dětských knih patří.
Navíc, konečně jsem přišla na chuť všem dětem ze třídy vzhůru nohama. V prvním díle jsem byla zaražená z Baxe, můžu vám slíbit, že ve druhém díle pochopíme proč a hlavně, začne se měnit, přímo před očima čtenáře. Což se mi líbilo a přistihla jsem se, že se usmívám - jo! Jsem dospělá, stará baba a culila jsem se nad dětskou knížkou! :-)

Opět určitě doporučuji, protože pokračování má šťávu a pokud jste svým ratolestem koupili první díl, druhý je nutnost. Přišel mi o malilinko lepší. A ty kouzelné obálky, kotě, vlastně drakotě Nory je skvostná. :-)
Jsem fanynkou Kouzel vzhůru nohama a doufám, že i můj maličký jednou bude. Však já mu to vysvětlím až povyroste, kdyby se cukal. :-)

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Osm - Radka Třeštíková

Autor: Radka Třeštíková
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 381

"Láska je jako voda, cestu si najde."

Tak trochu jiná detektivka
Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje, co víc, nepamatuje si celý poslední rok svého života. 
Rok, který začal tak nevinně jako pohlazení a skončil pokusem o vraždu...

Radka Třeštíková nepatří mezi neznámé tváře. Každý z nás v loňském roce určitě zahlédl či jinak se setkal s knihou Bábovky (Motto, 2016), která měla neskutečný ohlas. Mou recenzi si můžete přečíst tady. Další její knihy To prší moře (Motto, 2015) a Dobře mi tak (Motto, 2014) jsou neméně známé. Tento rok tedy připadl na knihu s názvem Osm, a i když jsou zde opět velmi důležité vztahy, autorka nám to zpestřila i detektivní zápletkou.
Jinak žije se svým manželem a dvěma dětmi v Praze, ostatně věřím, že každý autorčin fanoušek ji sleduje na Facebooku, kde se spisovatelka dělí se svými čtenáři nejen o své myšlenky, ale dokonce i nějaké fotky. Tak jako její manžel, Tomáš Třeštík. Můžu říct, že za celou dobu, co tento manželský pár "stalkuju" přes FB, nejednou jsem se opravdu skvěle pobavila. :-)

Autorku a její tvorbu jsem vám ve zkratce přiblížila a teď už k samotné knize.

V příběhu vystupuje několik hlavních postav. Všechny jsou propletené a dalo by se říct s nadsázkou, že taky popletené. Za některé vlastnosti bych jim nafackovala, ale o tom později.
Ústřední postavou je Michaela, kterou někdo postřelí. Je v bezvědomí a když se probere, nepamatuje si poslední rok, co se stalo a s kým. Honza je přítel Michaely, miluje ji a jeho matka Michaelu nesnáší. Alice je Míšina nejlepší kamarádka, která touží jen po jediném - dítěti a správném partnerovi. Pavel je prase, notorický holkař, který má "na hubě" a skutek utek, Milerovi jsou rodinka, která díky Maxovi (otec) cestuje téměř po celém světě, on je lékař, jeho žena překladatelka. A těchto 6 osob spojí své životy, propojí je vším myslitelným a nemyslitelným. Jako byste vzali klubko vlny a motali je dokola a pak ob jednoho a pak zase dokola. Vznikne vám motanice, která docela odpovídá ději. :-)
Nejvíc se mi líbilo, že každá postava dostala svůj vlastní prostor, autorka dokázala na těch pár stránkách napsat vše, abychom každého z nich dokonale poznali a mohli si o nich udělat obrázek.

"Alice se ještě chvíli se Smajlíkem mazlí, pak ho strčí do plastové přepravky a tu přepravku položí na zadní sedadlo, Smajlík z ní kouká ven trochu vyděšeně. Myslí si, že ho Alice veze k veterináři, v téhle hnusné přepravce jezdí k veterináři vždycky, kdyby věděl, kam teď ve skutečnosti jede, byl by vyděšený ještě víc."

Zajímavá je, bezesporu, dějová linie. Protože kniha začíná od konce. Je to zvláštní, neotřelé, ale rozhodně dobré. Jako čtenář na začátku vím, co se stalo a potom se pomalu vracím ve čtení zpátky, abych došla do okamžiku, kdy jsem pochopila, kdo a proč. A věřte mi, tohle jsem nečekala, byl to mazec. I když místy tam nějaký náznak byl, asi jsem tomu nechtěla věřit. A proto jsem byla překvapená.

Paní Radka Třeštíková rozhodně nelenila a vymyslela skvělý příběh, kdy hrdinům dala všemožné vlastnosti. A přesně ty, které velmi dobře znáte. Z devadesáti procent, když si kluk dovede domů slečnu, jenž je poloviční Romka, rodiče nebudou skákat metr vysoko. Když je někdo učitel, tak peněz opravdu moc nemá. Většina chlapů má plnou pusu řečí, ale když má dojít k činu, tak sklopí ocas a zdrhnou. Jsou mezi námi dívky a ženy, pro které je každé "uprdnutí" důležité a musí to vyvěsit na sociální sítě... A takto bych mohla pokračovat dál a dál... S nadsázkou a lehkou ironií dokázala autorka tyto momenty skvěle zakomponovat do příběhu. Takže čtení bylo nejen napínavé, ale taky zábavné a úsměvné. Kolikrát jsem si řekla: "Jo, tohle je přesně XY, co ho znám."

Autorka je známá svým způsobem psaní - myslím tím, že píše extra dlouhé souvětí, kdy se vám zdá, že věta nemá konec. Mi to v žádném případě nevadí, navíc jsem na to zvyklá z důvodu, že mám od ní přečteno vše, ale u této knihy to považuji za velké plus. Kolikrát jsem měla pocit, že musím přečíst ještě víc a víc na jeden nádech. Jako by na mě autorka křičela celý děj, nechtěla se nadechnout, dokud to nedořekne. Tohle byl docela velký pohon, který jsem při čtení cítila.

Celkově jsem z "Osmičky" nadšená. Je to společenský román s prvky detektivního příběhu. Najdete tam všechno, co od takového románu můžete čekat. Nejen sociální zázemí, ale také působení určitých vlivů jak na rodiny s dětmi, tak na páry, které jsou buď stejného nebo opačného pohlaví. Jak může ublížit obyčejný křik, neopětovaná láska, chtíč, přehnaná důvěra, závislost a mnoho dalších.

Doporučuji na sto procent, já jsem z knihy nadšená a věřím, že budete i vy. Muži si ji přečíst můžou, nedokážu soudit, jaký budou mít postoj, ovšem ženy, které po této knize sáhnou, si myslím, že budou nadšené a překvapené stejně tak jako já.
Radko, díky Vám za to a už se těším na další knihu! Jen tak dál. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si ji chcete koupit, přímo tady máte odkaz.

Díky za přečtení a svěřte se, jestli se na ni chystáte.
Daramegan

Záchrana českých uprchlíků 1938-39 - William R. Chadwick

Autor: William R. Chadwick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 173

"Jeden člověk se dočkal ohromného ocenění za skutky, které vykonali jiní."

Nenechte Československo na holičkách! hlásaly transparenty demonstrantů v Londýně na podzim roku 1938. A právě na pomoc a práci Britského výboru pro uprchlíky z Československa se soustředil autor této knihy. V aktivitách výboru vyniká pět osob - Doreen Warrinerová, Nicholas Winton, Trevor Chadwick, Bill Barazetti a Kanaďanka Beatrice Wellingtonová.
Siru Nicholasi Wintonovi se dostalo za tuto záslužnou činnost náležitého uznání, ostatním však patřičné zásluhy přiznány nebyly. Autorovi se podařilo na základě archivních materiálů a výpovědí pamětníků zcela objektivně zrekonstruovat podíl práce jednotlivých aktérů pomoci a postarat se tak o to, aby jejich práce nebyla zapomenuta.

William Chadwick (1934-2011) se narodil v Anglii ve Swanage. V sedmnácti letech odjel do Kanady. Studoval na University of Toronto a doktorát získal na University College v Londýně. Po návratu do Kanady učil angličtinu a drama na univerzitách v Saskatchewanu a Ontariu. Napsal studie o Williamu Wicherleym, H. Kitchenerovi, Ontario za první světové války, produkoval divadelní hry, psal básně. V roce 2000 odešel do důchodu a se ženou žil v Anglii v hrabství Somerset.

Hned po přečtení úvodu, který je asi na dvě a půl stránky, jsem měla pocit, že tato kniha má být jakýmsi vysvětlením a hlavně vyvedením lidí z omylu. Většina z nás, ano, i já, si myslíme, že největší zásluhy na záchraně našich lidí měl Nicholas Winton. A tady se autor trochu rozezlil a proto napsal knihu, kde vše uvádí na pravou míru a zastává názor, že bez dalších 4 osob by Nicholas Winton nic nezmohl. Nebyl by považován za takového hrdinu, jakým je.

Tato útlá knížečka v sobě skrývá informace, které se zatím ke čtenářům nedostali. Ono to tak ale v našem světě funguje, máme jednoho hrdinu, proč pátrat po tom, jestli mu někdo pomáhal nebo ne? Přeci víme jméno a to je hlavní.

"...se na památku Kindertransportů vydal na impozantní cestu z Prahy do stanice Liverpool takzvaný Wintonův vlak. Následně se o této cestě na webu objevilo z různých zdrojů víc než deset stran příspěvků, což je více než sto zpráv. Sedmdesát procent z nich se zmiňovalo o "britském Schindlerovi" nebo podobné variantě, ale nikdo, s výjimkou jednoho, se nezmínil, že se v té akci angažoval také někdo jiný, což vzbudilo dojem, že všechno řídil Winton sám! Člověk se může jen smutně pousmát."

Z výše zmíněné ukázky jde opravdu vidět, že autorovi této knihy nezáleželo opravdu na ničem jiném, než dokázat, že nebyl jen Winton, ale byli i další lidi, kteří mají nemalé zásluhy na záchraně českých lidí. A nikdo jim zaslouženou pozornost nevěnuje, tak to udělal sám, v této publikaci.

Nemám nikoho, kdo by mě z pěti lidí v knize zmíněných zaujal nejvíce, ale je pravda, že svým způsobem mne nejvíc zaujala Doreen Warrinerová, protože při prvních slovech jsem měla pocit, jako by holka spadla do vody a musela začít plavat, i když v tu chvíli vůbec netušila jak. A potom už to šlo jako po másle, neví ani pořádně nic, jen ví, že musí.

Vím, že se autor při sepisování této knihy dostal k plno zdrojům, ať už to byly soukromé archívy, tak muzea apod. tudíž si myslím, že tam byly poschovávané i fotografie. Vůbec by mi nevadilo, kdyby jich tam bylo více. Ono to dodává na jisté autentičnosti. Je tam "pouze" pět fotografií, před každou kapitolou jedna, která se vztahuje vždy k dané osobě, o které kapitola je. A jednou je tam fotografie toho, jak se rozdělovaly peníze na transporty dětí, to je konkrétně u Billa Barazettiho. Ale nic víc. Mě by se líbilo, kdyby kniha měla o pár stránek navíc a bylo zveřejněno více snímků. Ale to čistě můj názor.

Jinak je kniha čtivá, tím, že je útlá, tak se přečte poměrně rychle, i když jsou tam historické fakta, které ale k takovému tématu patří a čtenář s tím musí počítat.
Bylo to pro mne velmi zajímavé, utřídila jsem si myšlenky a kniha měla pro mě opravdu přidanou hodnotu. Dozvěděla jsem se informace, které jsou dle mého názoru cenné. A jsem za to ráda.

Doporučuji každému, koho toto téma zajímá a taky těm, kteří si myslí, jako já, že Sir Nicholas Winton byl sám. Protože nebyl... teď už to vím...

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej budete chtít koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení!
Daramegan

Hlavně to nikomu neříkej - Miroslava Varáčková

Autor: Miroslava Varáčková
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: #BOOKLAB/Slovart
Počet stran: 240

"V jednom z nejkrutějších a nejtemnějších dní v něm nacházím maják, léčitele, světlo a teplo zároveň."

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti...
Ivovi je dvacet a život před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhání vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží být neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragédie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Miroslava Varáčková je slovenská autorka, která žije se svým mužem a dvěma dětmi v Trnavě. Její knihy jsou určeny pro mladší čtenáře, young adult žánr. Miluje turistiku, svou rodinu, cestování, dobré filmy a rockovou hudbu. Bojí se hluboké vody a nesnáší faleš. :-)
U nás se nejvíce zapsala do povědomí českých čtenářů její knihou Adaptace (Slovart, 2016), která je samozřejmě určena mladým čtenářům a navíc zařazena mezi scifi.

Kniha, Hlavně to nikomu neříkej, o které vám zde napíšu pár řádků, je něco neobyčejného. Všechny postavy, které se v příběhu objevují, jsou vykresleny až na hranici extrému. Eva byla extrémně naivní a bojácná, Ivo byl extrémně ostražitý, Paula byla extrémně zlá. Přijde mi, jako by ty postavy byly vykresleny vždy jen jednou vlastností. Ano, Eva měla problémy, své démony, ale taky měla i světlé stránky, které ovšem byly zastíněné tím špatným. Vždy byla autorkou zvolena jedna vlastnost, která vystupovala nejvíc na světlo.
Třeba Ivo, bratr Evy. Má strach o svou sestru, kontroluje ji více, než to dělají rodiče. Opatruje ji víc, než oko v hlavě. I když je tam párkrát dáno něco k dobru, tato "špatná" vlastnost převládá a je při čtení až do očí bijící. A tak stejně je to i u ostatních hrdinů. Vždy paní Varáčková vypíchla něco, co bylo nejdůležitější, aby čtenáři zaregistrovali a kolem toho se odvíjelo vše ostatní.

Samotný příběh byl výjimečný tím, jak se odehrával. Šikana je sama o sobě zlá, ale pokud se děje ve větší míře, hlavně surovější, tak je to hodně špatný. Tady v příběhu to bylo vygradováno na max, ale to pro to, abychom pochopili, jako čtenáři, o co ve skutečnosti jde. Vždy se v našem okolí objeví nějaký magor, kdy srážka s ním pro nás může mít zásadní následky. Tak jak to bylo u Evy. Přechází na novou školu a místo, aby měla kolem sebe přátele, má po svém boku lidi, kteří ji hodlají srazit na kolena a to nejen slovně, i činy. Většinou záleží na dané osobě, jestli v sobě najde dost síly a těm individuím se postaví, ale ve většině případech se tak bojí, jako Eva, že nikomu nic neříkají a nechají si ubližovat. Což je naprosto špatně.

"Vnesl do mého smutného života plného starostí závan svěžího vzduchu, optimismu a naděje, že nejsem až tak otřesná holka, za jakou mě pokládají spolužáci i jak se zdám sama sobě."

Lidi v blízkém okolí osoby, které je ubližováno, by si měli všimnout, že se něco děje, ale není to pravidlem. Pokud se někdo přetvařuje dobře, nemusí to zjistit ani nejbližší rodina či přátelé. Opět dokonalý příklad v knize. Timo vs. Eva vs. Lukáš.
Je s podivem, jak autorka dokázala perfektně vystihnout situace, při kterých se v hlavě "oběti" musí opravdu vyskytovat takové myšlenky, jako tomu bylo u Evy.

Příběh není složitý. Dospělým může být vnímán i jako jednoduchý. Ovšem pro mládež, která je na konci základky, začátku střední, se jedná, dle mého, o povinnou četbu.
Když jsem byla na střední, taky jsem měla jednu spolužačku, které bylo ubližováno. Nebyl to extrém, jak tomu je u Evy, ale jednou nenašla své pouzdro na lavici a měla tam jen lísteček (jestli tě má rádo, vrátí se) a to dané pouzdro leželo pod oknem venku. Nebo rozmazané máslo po lavici... Tehdy jsem byla naštvaná na kluky, kteří ji to prováděli, ale když se ji člověk chtěl zastat, ona o to nestála. Kopala kolem sebe potom ještě víc. Vím, že byla uzavřená do sebe, odmítala pomoc, protože nevěřila, že by někdo s ní měl dobré úmysly, ale právě o to jde. Aby si k sobě "oběť" a ochránce našli cestu. Tak jak je to opět v knize Hlavně to nikomu neříkej.
A víte, co je ještě důležité, co jsem pochopila z knihy? Když už neřekne nikomu oběť, co se děje, řekněte to vy. Vy, kteří to vidíte, co se děje a nepatříte do řad "trápitelů". Někdy ta osoba může mít ještě větší strach to říct, někdy si může myslet, že všechno už je ztraceno... Ale nikdy není pozdě. Jak je na konci knihy napsáno: "nemlčte", tak to nedělejte.

Kniha je napsána velmi čtivě a já ji slupla jako malinu během jednoho večera. Kapitoly jsou rozděleny na měsíce a my tedy prožíváme s hrdiny období od září 2014 do srpna 2015.
Další, co se mi líbilo, krom textu jsou zde i sms rozhovory, které jsou v bublinách, takže zpestření a poté i facebooková konverzace, která je opět v hezky udělaných rámečcích - jooo, a i s lajky. :-)) Hodně dobrý.

Doporučím tuto knihu všem, kterým je určena. To znamená, čtenářům okolo čtrnácti, patnácti let. Protože když chce někdo "machrovat", tak si za to ponese následky - a to přesně tady paní autorka krásně ukázala. Jak se říká v dnešní době, karma si tě najde, takže by se měl člověk dvakrát rozmyslet, než něco provede. Když ubližuje dítě dítěti, je to o to horší.
Pokud máte dítě v tomto věku, neváhejte, kupte mu knihu (třeba za vysvědčení, které se blíží) a nechte jej si ji přečíst. I když jsou tam místy romantické chvilky, myslím, že i kluci to zvládnou. Nejdůležitější je totiž pointa, o kterou jde především.

Rozepsala jsem se více, než jsem plánovala, ale ono se to někdy stává, že?! :-) Měla jsem nějakou zvláštní potřebu to ze sebe všechno vypsat.
Hodnocení knihy je za mě 100%. Bude mi dlouho vrtat v hlavě... A budu doufat, že můj syn bude bude hodný kluk, já jej k tomu určitě povedu. :-)

Děkuji nakladatelství #BOOKLAB/Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud se rozhodnete knihu koupit, můžete přímo tady.

Mějte se nejlíp jak můžete! :-)
Daramegan

Poušť v plamenech - Alwyn Hamiltonová

Autor: Alwyn Hamiltonová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 287

"Ghúlové mají tisíce různých podob. Vysocí lidokožci bez tváře, kteří člověku sežerou maso a vezmou na sebe jeho podobu, aby si mohli pochutnat i na jeho rodině. Malé kožnaté noční můry, které se zakousnou do hrudi spících lidí a krmí se jejich strachem, dokud z nich nevysajou duši."

Amání je neohrožená pistolnice a osud pouště ji leží v rukou. Pouštnímu národu země Mirádži vládnou smrtelníci, ale v divokých, holých pustinách se pořád potulují mystická stvoření z dávných pověstí a někde prý stále čarují i samotní džinové. Na městečku Prachov ale nic mystického ani magického není a Amání se už nemůže dočkat, až z něj zmizí. Jestli zde zůstane, jejím osudem je skončit "buď provdaná, nebo mrtvá", takže se Amání hodlá z Prachova dostat za pomoci své ostré mušky. Když se na střelecké soutěži setká s Jinem, tajemným a neskutečně přitažlivým cizincem, usoudí, že našla ideální únikovou cestu. Ale za celé roky, kdy fantazírovala o útěku z domova, se jí určitě nesnilo, že odsud uteče před vražednou sultánovou armádou s uprchlíkem hledaným za velezradu na mytickém koni. A určitě nečekala, že se do toho uprchlíka zamiluje...nebo že ji mladík pomůže odhalit mocnou pravdu o tom, kdo Amání opravdu je.

Alwyn Hamiltonová se narodila v Torontu a dětství strávila cestováním mezi Evropou a Kanadou. Poté se její rodiče usadili ve Francii a vyrůstala v Beaune, což je malé město ve Francii. Studovala dějiny umění v Anglii na King College v Cambridge University. V současné době žije v Londýně. A je autorkou naprosto skvělé knihy, Poušť v plamenech.

Amání je správná hlavní postava. Prořízlá pusa, ničeho se nebojí a do všeho jde naplno. Udělá vše pro to, aby měla a mohla mít to, co si přeje. Jin, tajemný "východní had"je pro ni cizinec, se kterým se náhodně setká na pistolnické soutěži, ale pak už se jejich cesty úplně nerozdělí. Může si říkat, že je to osud, náhoda, předurčení... Z nějakého důvodu se to děje a Amání musí zjistit všechny detaily, aby věděla kdo je, proč a co má Jin za lubem. Nesmí ji lhát, protože "lež je hřích"...

Jakmile vezmete knihu do ruky a začnete číst, okamžitě budete mít kolem sebe duny z písku. Písek z pouště se vám zaryje hluboko do kůže. Autorka dokázala skvělým způsobem popsat kraj, ve kterém se příběh odehrává tak, že jsem měla pocit, jako bych nikdy nežila nikde jinde, než v poušti.
Ještě jsem nečetla nic podobného. Moc se mi líbila jak mytologie, která byla naprosto kouzelná, tak způsob, jakým zasahovaly nadpřirozené bytosti do děje. Takový búraqi je něco, co bych chtěla aspoň jednou vidět. Kdyby se rozhodl někdo tuto knihu zfilmovat, opravdu by mě zajímalo, jakým způsobem by se s tím poprali. Protože ghúlové, lidokožci, džinové i samotní búraqi byli famózní a skvěle popsáni. Věřím, že by mnoho čtenářů neuspokojili, i kdyby to byli sebelepší filmaři. :-) Má fantazie tady jela na plné obrátky.

"Oheň nerozezná dobro od zla o nic líp než kulka."

Poušť v plamenech je kniha, která u nás nemá obdoby. Nejen, že všechno je nové, neotřelé, ale také příběh, který čtete je přesně takový, jaký má být. Měla jsem pocit, že se celý příběh odvíjí přesně, jak si přeju, všechno to napětí bylo soustředěno v těch nejlepších momentech a ve správné míře. Alwyn Hamiltonová mě dokázala napínat až do konce a pořádně mě natěšit na další díl.

Jsem unešená a doporučuji knihu bez jakéhokoliv váhání. Nejen, že na stránkách objevíte pořádné napětí, ale najdete zde i dávku romantiky a fantasy prvků. Hrdinství, odvaha, přátelství, oddanost, důvěra - pojmy, které jsou hrdinům vlastní. Samozřejmě jsou tam i zloduši, kteří se snaží různými způsoby, nekalými, získat to, co jim nenáleží, ale stojí proti nim Amání, Jin, Ahmed a ostatní, kteří udělají vše pro to, aby bylo zlo potrestáno.

Perfektně zpracováno, napsáno velmi čtivě. Toto dílo, Poušť v plamenech, si zaslouží vaši plnou pozornost. V ději vše šlape jak švýcarské hodinky a věřím tomu, že se budete, zároveň se mnou, těšit na další díl. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu objednat, můžete tak učinit přímo tady.

Co říkáte, jdete do ní? Nebo už jste četli?
Daramegan

Knižní úlovky

Zdravím vás, knihomolové! :-)

Dnes přináším knižní úlovky, které jsem ukořistila na bux.cz. Měli tam docela hezké slevy, navíc jsem chtěla vyzkoušet jejich nový kreditový systém slev, takže jsem šla do objednávky. :-)

 Je to celkem 7 kousků, tak jdeme na to. :-)

Dech smrti - Arnaldur Indridason

Tuto knihu jsem si objednala, protože mi chyběla do série. A teď už se do ní můžu pustit. :-)

Anotace:
Román islandského autora je pokračováním cyklu o inspektoru Erlendurovi z reykjavícké kriminálky.
Stárnoucí inspektor je povolán k nálezu kosterních pozůstatků ve stavební jámě na periferii Reykjavíku a stojí před ním hned dvě zásadní otázky: byla oběť skutečně pohřbena zaživa, jak se zdá, a kdo a jak dlouho pod zemí leží. Spolu se svými kolegy jen pracně dává kriminalista dohromady střípky informací o dávném surovém zločinu a odkrývá nakonec tragický příběh, jehož následky zasahují až do současnosti. Temný případ z dávné minulosti je pro vyšetřovatele ponurým rámcem jeho osobních problémů, dcera, která se dostala na šikmou plochu, bojuje v době vyšetřování o život na jednotce intenzívní péče. Dobrý a sugestivně napsaný román se sociálním podtextem je inspirovaný tradicemi moderní švédské detektivky.
Miniaturista - Jessie Burton

Pamatuji si, že když vyšla, tak si ji četlo hodně lidí a mě to nějak minulo. Proto ji mám, abych to mohla napravit. :-)

Anotace:
Jednoho podzimního dne roku 1686 klepe na dveře velkolepého domu v nejbohatší části Amsterodamu osmnáctiletá Nella Oortmanová. Přijela z chudé venkovské rodiny, aby se ujala role manželky zámožného kupce Johannese Brandta, avšak místo milujícího manžela ji přivítá jeho odměřená sestra, černý sluha a prostořeká služebná. Když se Johannes později vrátí z cest, věnuje Nelle velice zvláštní svatební dar – skříňkovou repliku jejich domu. Nella si do ní objedná zařízení od tajuplného miniaturisty a od té chvíle se začnou dít prapodivné věci… 
Román zachycuje dramatické osudy rodiny Brandtových na pozadí Amsterodamu sedmnáctého století, kdy toto město patřilo k nejbohatším a nejvlivnějším centrům své doby. 
Panenka z kostí - Holly Black

Tady to bylo docela jasné proč. Holly Black napsala Nejtemnější část lesa, která se mi líbila, navíc je často spojována s Cassandrou Clare (kterou miluju), tak snad od ní něco pochytila a Panenka bude dobrá. :-)

Anotace:
Tajuplný, napínavý a zároveň citlivý příběh o síle fantazie, nerozlučném přátelství i o tom, že se člověk může stát dospělým, aniž by přestal věřit svým snům.
Zach, Poppy a Alice byli přátelé odnepaměti. A dlouho spolu hráli jednu zvláštní hru, kterou si sami vymysleli. Jen několik figurek a především pořádná dávka fantazie jim stačila k vytvoření vlastního světa obydleného piráty a zloději, mořskými pannami a válečníky. Těm všem vládla záhadná porcelánová panenka – Velká královna.
Ale Zachovi je už dvanáct a otec ho nutí, aby dal před hraním si na něco přednost hraní basketbalu. Když mu jednoho dne vyhodí figurky, Zach přestane hrát, ale stydí se ostatním prozradit skutečný důvod a sám sobě namlouvá, že už o hru vlastně ani nestojí. Zdá se, že je jejich přátelství konec, dokud Poppy nepřijde s nečekanou, vzrušující výzvou. Prohlásí, že se jí zdává o Královně – a o duchu holčičky, která nenajde klid, dokud porcelánovou panenku někdo nepohřbí do jejího prázdného hrobu.
A tak se všichni tři vydávají na tajnou výpravu, aby uložili Královnina ducha k věčnému odpočinku. Nic se ale nedaří podle plánu a s tím, jak se zdánlivě nenáročný výlet mění v dobrodružné putování, se začínají dít děsivé věci.
Je panenka pouhou panenkou, anebo v sobě skrývá něco zlověstnějšího? Říká Poppy ostatním pravdu, anebo se je snaží vtáhnout do nové hry? A pokud se kolem nich skutečně pohybuje duch, nechá je jít, když je teď drží ve svých spárech? K vyřešení záhad je zapotřebí mít odvahu, důvtip a hlavně nezradit jeden druhého.

Řekni vlkům, že jsem doma - Carol Rifka Brunt

U této jsem se rozhodla pouze a jen na základě obálky (ano, velmi neobvyklé) :-))

Anotace:
Píše se rok 1987 a June Elbusová má čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama.
Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.

Záhada mloka - Jorn Lier Horst

Byla v "dětském" oddělení a protože malému pokaždé něco objednám, tak jsem ji šoupla do košíku. Od k tomu jednou doroste a bude mi vděčný, že má tolik knih. :-)))

Anotace:
Kdo je ten tajemný muž bez identity, kterého vyplavilo moře? Co to má vytetováno na paži? A proč se plavil za bouře tak blízko nebezpečným skaliskům? Tyto a další záhady se rozhodnou na vlastní pěst vyřešit desetiletá Cecílie, třináctiletý Leo, dvanáctiletá Une a jejich věrný doprovod, psík Egon. A pomůže jim při tom i mluvící papoušek!
Cecílie bydlí se svým tátou v penzionu na břehu moře. Leo sem přijíždí se svou mámou, jež se v penzionu stává novou provozní. Une je pihovatá dcera rybáře, která v doprovodu psa Egona brázdí na své loďce vody zálivu. Ospalé lázeňské léto naruší jednoho dne šokující nález – při procházce objeví Cecílie na pláži mrtvého muže, kterého vyplavilo moře. Kdo je to? Proč se plavil bez záchranné vesty? Děti společně se psem se pouštějí do vlastního pátrání po všech záhadách, které s mrtvým mužem souvisejí. Čím dále ale pronikají do labyrintu záhad, tím více zjišťují, že vlastně nic neví…

Smrt démona - Anne Holt

Tuto jsem si koupila, abych doplnila sérii, navíc jsem o Anne Holt slyšela, že díky jejím zkušenostem, které dává do příběhů, stojí za to ji číst. :-) Takže se brzo ukáže, jestli jsem slyšela dobře. :-)

Anotace:
Román Smrt démona je třetí knihou norské autorky Anne Holtové, v níž se setkáváme s policejní vyšetřovatelkou, tentokrát už vrchní komisařkou, Hanne Wilhelmsenovou. Spolu se svým svérázným kolegou Billym T. se pokouší odhalit pozadí brutální vraždy spáchané v dětském domově v Oslu.
Zatímco policisté pátrají po motivu činu a snaží se vyřešit typickou záhadu „zamčeného pokoje“, vyplouvají na povrch temné stránky zdánlivě bezproblémových vztahů mezi zaměstnanci domova. Paralelně s průběhem vyšetřování se odvíjí druhá dějová linie, jejímž hrdinou je dvanáctiletý Olav, umístěný do domova proti své vůli a trpící jednak jistým druhem hyperaktivity, ale také nepotlačitelnou nenávistí vůči svému okolí…

Bellman & Black - Diane Setterfield

Tady mě nalákala obálka, ano, opět! :-))

Anotace:
Do života desetiletého Williama Bellmana právě vstoupila smrt. Nezanechalo to na něm ale hlubší stopy, vždyť umřel jen obyčejný havran – a to ostatně nic neznamená. Jenomže jak roky plynou, stíhá Williama jedna tragédie za druhou, až ho vlastní zoufalství jednoho dne přivede na hřbitov, kde hodlá skoncovat se životem. Cestu mu však zastoupí tajemný muž v černém, který se představí jako pan Black, a opilý William s ním uzavře zvláštní dohodu. Na důkaz, že na neznámého společníka nezapomněl, otevře v centru Londýna obchodní dům „Bellman & Black“, který nabízí veškeré „smuteční zboží“, od rakví po černé deštníky – prostě cokoliv, co se může při pohřbech hodit.
A protože si viktoriánská Anglie zakládá na velmi pompézních rozloučeních, zástupy pozůstalých se sem jen hrnou a obchod vzkvétá. Nadání a podnikavý duch dláždí Williamovi cestu k úspěchu a on věří, že minulost nechal konečně za sebou. Jenomže havrani nikdy nezapomínají... 

Tak co říkáte? Určitě jste nějakou četli, tak se mi pochlubte do komentářů, kterou. A jak se vám líbí můj nákup?

Daramegan